Dobrý král Václav

1. Hleděl dobrý Václav král z okna o Štěpáně, vysoký sníh zakrýval pole lesy stráně. Měsíc světlo vysílal na zamrzlé nivy, chuďasa v tom zahlíd král, jak si sbírá dříví.

2. Panoši můj přistup blíž, zbystři oči svoje, venkovan, tam nevidíš, odkud je a kdo je? Právě pane u svaté Anežčiny studně, míli odtud v lesnaté hoře, žije trudně.

3. Masa dej a vína sem proschlého též chvojí, my to k němu zanesem a on s námi pojí. Panoš s dobrým králem svým vydali se tedy jdouce větrem mrazivým vánicemi ledy.

4. Noc se tmí, jsou závěje, prudší vítr vane, nevím ani co mně je, nemohu dál, pane. Chlapče, choď v mých šlépějích, můžeš v nich jít snadno, nebude tě mrazit sníh, nebude ti chladno.

5. Chlapec šel pak v kročejích svého pána krále, nemrazil ho tam již sníh, neznavila dále. Pročež vězte křesťané, kdo dbá o chudáky, štěstí se mu dostane za odměnu taky.